Pokud přemýšlíte nad tím, jak správně vybrat to nejlepší horské kolo, jste na správném místě. Ať už si tuto otázku kladete kvůli novému MTB přírůstku do rodinného vozového parku nebo si jen chcete rozšířit obzory o současném trhu s horskými koly, máme pro vás odpovědi.
Vysvětlíme pojmy, se kterými se při výběru kola určitě setkáte. Podíváme se na rozdíl mezi průměry kol 29" a 27,5", proč jsou hydraulické brzdy dobrou volbou, jaký druh vidlice je pro vás ideální a mnoho dalšího. To vše stručně a srozumitelně.
Nejrozšířenější typ horského kola. Když si většina lidí představí horské kolo, pravděpodobně myslí model s pevným rámem. Tato kola mají odpruženou vidlici, většinou se zdvihem 100 mm.
Jsou oblíbená pro svou jednoduchou konstrukci a cenovou dostupnost. Mají nízkou hmotnost a jsou dostupná s průměrem kol 27,5" nebo 29".
Horské kolo s pevným rámem je univerzální – zvládne jízdu terénem i každodenní cesty do práce. Díky širokým pneumatikám je vhodné pro jízdu po lesních a polních cestách a umožňuje bezpečné sjezdy i jízdu po silnici.
Celoodpružená horská kola mají v zadní stavbě umístěny čepy a tlumič, které jí umožňují pohyb. Díky této konstrukci je kolo schopné tlumit nerovnosti terénu tak, že se při nájezdu na nerovnost zadní stavba pohne a pohltí náraz, který by se jinak přenesl na jezdce.
Na celoodpruženém kole je možná daleko rychlejší jízda z kopce, ale výhody odpružení se projeví i při dalších situacích. Zadní kolo totiž kopíruje terén, což má za následek velmi dobrou přilnavost v zatáčkách. Kolo neodskakuje od nerovností, a tak lze s celoodpruženým kolem projíždět zatáčky rychleji, plynuleji a bezpečněji.
Lepší přilnavost umožňuje také lépe zvládnout technicky náročné, prudké výjezdy. Stejně jako v zatáčkách, kolo kopíruje terén, neodskakuje od nerovností a později dochází k jeho podklouznutí a ztrátě rychlosti, což má často za následek sestoupení z kola a nutnost dojít zbytek kopce pěšky.
V lehčím terénu na polních a lesních cestách není třeba na celoodpruženém kole zvedat zadek ze sedla – zadní stavba žehlí nerovnosti a šetří tak síly.
U pánských horských kol došlo díky vývoji horské cyklistiky a rozšiřující se nabídce kol k malému zmatení pojmů. Jedná se totiž o horská kola, na kterých vždy jezdili, mohou jezdit a jezdí cyklisté obou pohlaví. Označení slovem „Pánská“ vzniklo, když přišla na trh dámská horská kola. Přirozeně se těm „nedámským“ začalo říkat pánská, i když přesnější by bylo označení „unisex“.
Dámská horská kola přišla na trh kvůli většímu přizpůsobení dámské anatomii. Největší rozdíl proti klasickému unisex kolu může být v geometrii, která bývá u dámského kola kratší než u klasického kola, ale není to pravidlem u všech modelů.
Důležitým rozdílem je také design – používají se více „holčičí“ barvy. Někdy může mít dámské kolo ladně prohnutou horní rámovou trubku. Dámská kola bývají osazena užšími řídítky a gripy s menším průměrem.
Výrobci volí spíše širší sedla, i když předsudek, že ženy potřebují širší sedla než muži, je již dávno překonán a na trhu jsou sedla, která se dají koupit podle individuální anatomie cyklisty.
V Bikemaxu můžete koupit sedla SQlab, která si můžete prohlédnout zde.
Většina z komponentů, o kterých byla výše řeč, se dá vyměnit, takže všechny dámy nemusí vybírat nutně jen v kategorii dámských horských kol.
Mechanické kotoučové brzdy fungují na stejném principu jakou hydraulické kotoučové brzdy, s tím rozdílem, že sílu z páky na brzdový kotouč nepřenáší hydraulická kapalina, ale lanko. Výhodou těchto brzd je jejich nízká hmotnost, pořizovací cena a výhody spojený s větším prostorem kolem ráfku. (Kolo se nezablokuje při průjezdu bahnem a nevadí když se na něm vytvoří osmice) Mechnické kotoučovky mají ale nižší účinnost než hydraulické a během životnosti brzdových destiček je potřeba postupně dotahovat lanko podle toho kolik brzdné hmoty na destičce zbývá.
Jak již z názvu vyplývá, lankové brzdy přenášejí brzdnou sílu z páky pomocí lanka, ale narozdíl od kotoučových brzd se k brždění používá brzdový třmen, na němž jsou namontovány brzdové botky, které brzdí třením o ráfek.
Kalkulátor dojezdu e-kola
Zadejte parametry svého kola a jízdy pro odhad dojezdu
Rovina
Střední
KopcovitýElektrokola se stávají stále populárnějším dopravním prostředkem pro městské i rekreační využití. Dojezd elektrokola je jedním z klíčových faktorů, který zajímá každého jezdce. Mnoho lidí se ptá: „Kolik kilometrů zvládnu na jedno nabití?" Odpověď však není jednoduchá, protože dojezd ovlivňuje celá řada faktorů.
Ty nejdůležitější obsahuje náš kalkulátor dojezdu elektrokola na kterém si můžete vyzkoušet jaký zhruba vliv na dojezd má změna jednotlivých parametrů.
V tomto článku se podíváme na většinu aspektů, které mají vliv na výdrž baterie a efektivitu jízdy. Dozvíte se, jak správně používat elektrokolo, aby váš dojezd byl co největší.
Nejdůležitějším faktorem určujícím dojezd elektrokola je kapacita baterie, která se měří ve watthodinách (Wh). Čím vyšší je kapacita, tím delší dojezd lze očekávat.
Kola se dělají s různými kacitami baterií elektrokola podle kapacity baterie najdete kola zde:
Elektrokola s baterií 200-499 Wh,
Elektrokola s baterií 500-599 Wh,
Elektrokola s baterií 600-699Wh,
Elektrokola s baterií 700-799 Wh
Elektrokola s baterií víc jak 799 Wh
Kapacita baterie se udává také v Amperhodinách - Ah to je jen jiná jednotka, která udává to samé. Ah se dají přepočítat na wh tak, že vynásobíte minimální napětí akumulátoru počtem ampér hodin.
Například, pokud máte baterii s kapacitou 500 Wh a napětím 36 V, pak je její kapacita v ampérhodinách: Ah = 500 / 36 ≈ 13,9 Ah.
nebo baterie s napětím 36 V a kapacitou 13,9 Ah má celkovou energii ve wathodinách Wh = 36 × 13,9 ≈ 500 Wh.
Elektrokola jsou vybavena motory s výkonem 250W.
To je omezení dané Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 který pojednává o tom, která vozidla jsou vyjmuta z homologace. Toto nařízení bylo implementováno do českého zákona v podobě vyhlášky Ministerstva dopravy č. 153/2023 Sb která nabyla účinnosti 24. června 2023.
Podle ní je standardní definicí elektrokola zařízení, u něhož:
Motory s vyšším točivým momentem (Nm) poskytují lepší akceleraci, ale také mohou rychleji vybíjet baterii.
U některých elekrokol, například od výrobce bosh jde výkon motoru omezit. Dojezd elektrokola závisí i na konkrétním motoru, každý má trochu jinou spotřebu elektrické energie.
Moderní elektrokola nabízejí několik režimů asistence, které výrazně ovlivňují dojezd. U kol se středovým motorem přidává motor určité procento k síle, kterou do pedálů vkládá jezdec.
Dalším faktorem který ovlivňuje dojezd elektrokola je hmotnost, jezdce, nákladu a samotného kola. Čím vyšší je hmotnost, tím více energie je potřeba k pohybu elektrokola.
Jízda po rovině, je mnohem méně náročná než stoupání do kopce. Jízda do strmého svahu výrazně zvyšuje spotřebu motoru a to vede k rychlejšímu vybíjení baterie.
Velmi podceňovaným faktorem na dojez elektrokola je kadence. To je počet otáček klik kolem své osy za jednu minutu. Vyšší kadence zvyšuje dojez elektrokola. Efektivní kadence je kolem 80 otáček za minutu, ale spousta cyklistů se nechá ukolébat a místo aby zařadili lehčí převod, zapnou vyšší připomoci motoru a jedou s velmi nízkou kadencí 30 otáček za minutu, což není vůbec efektivní a má to větší vliv na dojez elektrokola než například šířka plášťů.
Mezi důležité faktory které ovlivňují dojezd elektrokola, patří také venkovní teplota, která má velký vliv na výkon baterie. Nejlepší podmínky jsou mezi 15–25 °C.
Povrch, po kterém jedete, významně ovlivňuje valivý odpor a tím i spotřebu energie. Čím hrubší povrch, tím více síly je potřeba na pohyb elektrokola.
Správný tlak v pneumatikách má přímý vliv na spotřebu baterie. Příliš nízký tlak znamená vyšší odpor, což vede k rychlejšímu vybití.
Každý jezdec má jiný styl jízdy, ale pro maximální dojezd je důležité plynule šlapat a vyhýbat se prudkým zrychlením.
Dojezd elektrokola ovlivňuje mnoho faktorů, od kapacity baterie a výkonu motoru až po terén, počasí a styl jízdy.
Aby elektrokolo dosáhlo co největšího dojezdu, je důležité:
S rychlým rozvojem technologií se očekává, že v budoucnosti se kapacita baterií i efektivita motorů ještě zlepší, což přinese delší dojezdy a lepší zážitek z jízdy.
V předchozím článku jsme se podrobně věnovali teorii měření řetězu - jak zjistit jeho opotřebení, kdy dochází k praskání a jak se řetěz postupně natahuje. Řetěz je součástka, kterou mnozí z nás vnímají jako "nutné zlo". Jeho pravidelná výměna nám nepřináší radost z vylepšeného vzhledu kola ani neposune jeho jízdní vlastnosti do nové dimenze.
Pojďme si nyní ukázat, jak řetěz vyměnit co nejefektivněji a správně, aby nás to stálo minimum času a starostí.
Řetěz může být spojen dvěma způsoby. Podívejme se na oba z nich:
Balení řetězu obsahuje speciální nýt s trnem. Tento nýt se pomocí nýtovačky nalisuje do správně zkráceného řetězu, čímž vytvoříme pevné spojení.
V balení řetězu najdete rychlospojku, pomocí které můžete řetěz jednoduše spojit. Rychlospojky jsou v současnosti velmi oblíbené, protože:
Pro správnou výměnu řetězu budete potřebovat následující nářadí:
Když máme připravené všechno potřebné nářadí, můžeme přistoupit k sundání starého řetězu. Postup se liší podle typu spojení:
Najděte spojku na řetězu a rozevřete ji pomocí kleští nebo provázku. Pokud nebudete starý řetěz potřebovat k určení správné délky nového řetězu, můžete jej rozpojit v kterémkoliv místě.
U nýtovaného řetězu je vhodné jej rozpojit v místě spojovacího nýtu, zejména pokud byste potřebovali řetěz znovu použít. Spojovací nýt poznáte podle odlišné barvy od ostatních článků řetězu. Použijte nýtovačku k vytlačení nýtu a opatrně sejměte řetěz z kola.
Tip: Pokud plánujete starý řetěz použít jako šablonu pro určení délky nového řetězu, rozpojte jej opatrně a uchovejte v celku.
Při nasazování nového řetězu je klíčové věnovat pozornost správnému provlečení přes přehazovačku. I když se může zdát, že na tom není co pokazit, je zde jeden důležitý detail, který může způsobit problémy.
Na kladce přehazovačky je hliníkový výstupek, kolem kterého musí řetěz vést vždy spodní stranou. Při nesprávném vedení řetězu (přes tento výstupek) dochází k:
Tato chyba není na první pohled viditelná, ale může významně zhoršit jízdní vlastnosti kola. Věnujte proto zvýšenou pozornost správnému vedení řetězu kolem tohoto výstupku.
Tip z praxe: Pokud po nasazení řetězu cítíte neobvyklý odpor při šlapání nebo zhoršené řazení, zkontrolujte vedení řetězu kolem výstupku na kladce přehazovačky.
Málokdy se stane, že koupíme nový řetěz, který má správnou délku pro naše kolo. Může za to zčásti odlišná geometrie každého kola a hlavně různé kombinace kazet a převodníků. Ty mají na správnou délku řetězu velký vliv z důvodu různého počtu zubů, který mění obvod těchto komponent a mění tak délku dráhy, po které řetěz obíhá. Na určení správné délky řetězu existuje několik způsobů. Podívejme se na ty nejpoužívanější.
Nejjednodušší metodou zkrácení nového řetězu je kopírování délky starého řetězu. Tento způsob je sice jednoduchý na pochopení, ale má svá omezení a je časově náročnější.
Tento způsob lze použít pouze pokud:
Před kopírováním délky je nutné ověřit, že starý řetěz má skutečně správnou délku:
Máme dvě možnosti jak zkrátit nový řetěz podle starého:
Poznámka: I když je tato metoda logická a snadno pochopitelná, existují rychlejší a přesnější způsoby určení správné délky řetězu.
Tento způsob je velmi snadný a prakticky bezchybný. Používá se zejména u kol s více než jedním převodníkem. Naším cílem je zajistit, aby kladka přehazovačky správně napínala řetěz na každém převodu, ale nikdy nedošlo k jejímu přílišnému napnutí.
Z pohledu délky řetězu jsou důležité dva extrémní případy:
Pro detailní informace o vnitřních a vnějších článcích a celkovém fungování řetězu doporučujeme přečíst náš článek o měření řetězu.
Výhoda metody: Získáte nejdelší možnou délku řetězu a nemusíte se obávat, že by při správné délce ramínka přehazovačky docházelo k jeho přílišnému namáhání na kombinaci velký převodník - velký pastorek.
Tato metoda je určena především pro kola s jedním převodníkem. Při této metodě hledáme nejkratší možnou bezpečnou délku řetězu.
U celoodpružených kol je potřeba zvýšená opatrnost, protože při propružení se dráha řetězu na většině kol prodlužuje. Přidání standardních čtyř článků by mohlo být nedostatečné. Máte dvě možnosti:
Výměna řetězu je základní údržbový úkon, který může výrazně prodloužit životnost celého pohonného ústrojí vašeho kola. Ať už zvolíte kteroukoliv z popsaných metod zkrácení, vždy věnujte zvláštní pozornost správnému vedení řetězu přes kladky přehazovačky. Pro běžná kola s více převodníky doporučujeme použít metodu "malá-malá", která je nejbezpečnější a prakticky bezchybná. U celoodpružených kol nezapomeňte zohlednit změnu délky řetězu při propružení. Po výměně vždy zkontrolujte správnou funkci řazení ve všech převodových stupních.
Návod krok za krokem Nedaří se vám seřídit přehazovačku? Na vině může být křivá patka. Narovnat j...
Šířka ráfku vs šířka pláště Jasným trendem v cyklistice je postupné zvětšování šířky plášťů. Tent...
Co se dozvíte Přemýšleli jste někdy nad tím, co všechno se skrývá pod černým povrchem pneumatiky ...
Jak vybrat plášť na kolo Nákup pláště je skvělou příležitostí, jak přizpůsobit jízdní vlastnosti ko...
Řetěz je jednou z nejnamáhanějších součástí vašeho kola a i když není jeho opotřebení na první pohled vidět, je třeba jej pravidelně měnit stejně jako například pláště nebo destičky.
V tomto článku se dočtete nejen to, jak jej měřit, ale najdete zde i spoustu dalších zajímavých informací, které se týkají řetězů na kola a jejich životnosti.
Bohužel nelze říct, po kolika kilometrech bychom měli přistoupit k výměně řetězu. Do jeho životnosti vstupuje spousta proměnných, jako je:
Měření řetězu je velmi jednoduché, a proto by každý, kdo jezdí na kole, měl mít měrku, která stojí řádově okolo 100–500 Kč, doma a řetěz pravidelně přeměřit.
Životnost řetězu můžeme výrazně prodloužit použitím kvalitního oleje nebo vosku na řetěz.
Doporučujeme použití u nás zatím málo známé německé značky Tunap, která má důvěru například WorldTour stáje Bora-Hansgrohe nebo třeba bikového týmu Ghost Factory Racing Team.
Pokud bychom na kolo, kde se na výměnu řetězu rezignovalo, nasadili nový řetěz, jeho články nebudou zapadat do ozubení a v záběru bude řetěz přeskakovat – „střílet“.
V takovém případě je zapotřebí výměna celého hnacího ústrojí, tedy kazety, převodníků a řetězu. Ty s pravidelně měněným řetězem vydrží mnohonásobně déle.
Kazeta a převodníky také nevydrží navěky. V průběhu jejich životnosti dochází k vymačkávání jednotlivých zubů, i když je řetěz včas měněn.
Že máte na kole zničené ozubení, poznáte tak, že dochází ke zrychlenému natažení řetězu.
Když zjistíme, že se to děje, je při další výměně řetězu na zvážení, zda neprovést zároveň i výměnu kazety. A v případě, že už byla kazeta na kole měněna, měníme i kliky nebo převodníky.
Důvod je ten, že nejmenší pastorky na kazetě se opotřebují nejdříve, proto kazetu měníme zpravidla dřív než převodníky.
U převodníků dochází díky jejich většímu počtu zubů k menší zátěži, proto se opotřebují pomaleji.
U převodníků se nutnost výměny často začne projevovat nabíráním řetězu na ozubení, jeho vibrováním a hlasitým zvukem při jízdě.
Velmi rozšířeným mýtem mezi cyklisty je domněnka, že se při jízdě natahují vnější články řetězu, až dojde k jejich přetržení.
Ve skutečnosti není nejslabším článkem řetězu vnější článek, ale všechny jeho pohyblivé části.
Nýt je pevně spojen s vnějším článkem řetězu a kolem něj se otáčejí vnitřní článek s válečkem, takže k největšímu tření dochází uvnitř vnitřního článku, v místě, kde se otáčí kolem nýtu.
Toto je kritické místo, které se časem vybrousí a způsobuje tak natažení řetězu. Dochází zde ke zvětšení vůle, což mění rozteč mezi jednotlivými články – a právě to je kámen úrazu.
Když si představíme, jak velkou sílu přenáší ta malá ploška, uvědomíme si, proč má na životnost řetězu zásadní vliv jeho čistota a pravidelné mazání.
Při pravidelné kontrole musíme mít na paměti, že se řetěz neopotřebovává lineárně. Jakmile se používáním ničí jeho povrchová úprava, dochází ke zrychlení opotřebení.
Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud najedeme na řetězu 1 000 km a naměříme opotřebení 50 %, tak k jeho zničení dojde dříve než po ujetí 2 000 km.
Měření provádíme vždy na více místech a výsledek pak zprůměrujeme.
Existuje několik způsobů měření. Postupně si je projdeme a podíváme se na jejich klady a zápory.
Toto je velmi jednoduchý, velmi snadný a velmi nepřesný způsob, jak si udělat představu o tom, v jakém stavu je řetěz, když nemáme po ruce měrku.
Postup je následující:
Tato metoda je spíše nouzovou variantou. Pokud nemáme po ruce měrku, zjistíme alespoň to, jestli je vše v pořádku, nebo jestli máme nějaký problém, který bychom měli začít řešit.
Měření pomocí měrky je nejrychlejší, nejjednodušší a nejčastěji používaný způsob kontroly opotřebení řetězu.
Existuje více druhů kalibrů na řetěz, ale princip měření je vždy podobný:
Na měrku vyvineme jen velmi mírný tlak a zkontrolujeme, jestli zapadne nebo ne. Pokud bychom na měrku příliš tlačili, zkreslíme měření tím, že ji ohneme, a navíc ji můžeme poškodit.
Společnost Park Tool má ke svým měrkám podrobnější návod pro preciznější cyklisty. Ukážeme si to na příkladu měrky Park Tool CC-3.2.
Ta má dva zobáčky. Jeden nám ukazuje opotřebení 0,5 %, druhý 0,75 %.
U kol s 8 rychlostmi a méně můžeme použít například měrku BBB BTL-125, která ukazuje opotřebení až do 1 %. To je okamžik výměny u kol s méně než devíti rychlostmi.
Toto je doporučení přímo od společnosti Park Tool, velmi respektované značky v oblasti cyklo nářadí a servisu kol. Můžeme se jím řídit, pokud chceme, ale konečné rozhodnutí, kdy řetěz vyměnit, je na nás.
Měření nám trochu komplikuje skutečnost, že ačkoliv mají všechny řetězy stejnou vzdálenost mezi články, nemusí mít stejný průměr válečku.
Většina řetězů má vnější průměr válečku 7,63–7,65 mm, avšak například:
Jiný průměr válečku nevadí pastorkům ani převodníkům, pokud je rozteč mezi články stejná. Problém ale nastává při měření, protože měříme vzdálenost vnějších ploch válečků, což může vést ke zkreslení.
Proto máme k dispozici speciální měrky, jako například Park Tool CC-4 nebo Shimano TL-CN42. Na rozdíl od klasické měrky, která měří vzdálenost na přední a zadní straně válečku, tyto měrky měří vzdálenosti pouze na přední straně válečku na obou stranách, čímž se toto zkreslení eliminuje.
Co z toho vyplývá?
K měření můžeme také použít posuvné měřítko. Tento způsob je přesný, ale vyžaduje pečlivé provedení.
Řetěz měníme podle míry jeho natažení:
Měření posuvným měřítkem poskytuje přesnější výsledky než běžná měrka, ale vyžaduje pečlivější provedení.
Existuje několik přístupů, jak k výměně řetězů přistupovat. Každý má své výhody a nevýhody v závislosti na preferencích a typu cyklisty.
Nejsvědomitější cyklisté točí více řetězů najednou. Jak jsme si již řekli, časem se jízdou opotřebovává i ozubení kola, dochází tak ke zvětšení rozteče mezi zuby. To samé se děje u řetězu, kde se zvětšuje rozteč mezi články.
Proto se ujal přístup paralelní výměny, kdy se mění více řetězů najednou tak, že se každý řetěz opotřebuje jen částečně, pak se nasadí další a až se takto částečně opotřebuje více řetězů, začneme druhé kolo.
Smysl této metody:
Nejběžnější a nejvíce doporučovaný přístup. Řetěz se průběžně měří a když dosáhne stanovené hranice opotřebení, vymění se za nový.
Neměním řetěz nikdy a nebudu to dělat. I takhle to jde. U levnějších kol to nemusí být úplně nesmyslné, protože:
Nedoporučuje se – řetěz s velkou boční vůlí snižuje efektivitu jízdy a kolo nefunguje na 100 %.
U velmi starých kol (10+ let), kde se řetěz nikdy neměnil a je plánována brzká výměna kola, dává někdy smysl strategie pankáče. Pokud zjistíme extrémní opotřebení řetězu, které by po výměně způsobilo „střílení“, může být lepší už jej neměnit.
Proč?
Cyklista „uživatel“ to jistě odpustí. 😊
Funkce odpružené vidlice Horská kola jsou ve většině případů vybavena odpruženou vidlicí. Vidlice m...
